ICH. Eico od Cidliny

Pokud jste někdy měli rádi nějaké zvířátko, pak máte ve svém životě tři dny, na které nikdy nezapomenete. Ten první je šťastný a blažený den, kdy si malé klubíčko přinesete domů. Druhý den přijde o osm, devět, nebo deset let později, kdy kouknete na svého dlouholetého kamaráda a spatříte věky, tam kde jste dřív viděli mládí. Narůstá ve vás strach z blížící se prázdnoty. Tyto nepříjemné pocity budete mít, dokud nepřijde Třetí den. V tento den vás kamarád opustí a budete se cítit sami jako jediná hvězda v temné noci. Jste-li moudří, necháte slzy volně téct, tak často a tak hojně jak budete muset. Ale přijde den čtvrtý. Láska přátel, kteří nás opustili, s námi totiž zůstává, to nemůže nic změnit. Láska, kterou jsme si zasloužili, je jenom naše. Je to láska, která přemůže všechno. Ta láska je totiž Duhový most.

Našeho Eica jsme si dovezli 17. 11. 2001 od paní Pavly Balajkové. Moc často dával najevo, že on je pan pes. Byl odjakživa dominantní po svém otci. Takový malý raubíř. Ukočírovat ho byl problém. Nemůžu říct, že by nám něco zničil, byl tvrdohlavější a museli jsme být důslední, aby úkoly splnil, a na druhé straně bylo třeba ho hodně chválit. Ale myslím si, že se nám podařilo ho zvládnout. Sice jsme s ním nechodili na cvičák, ale základní povely se naučil.

Odmalička od štěňátka dokázal stát perfektně ve výstavním postoji. Začali jsme jezdit na výstavy a Eicovi se dařilo. Získal nespočet ocenění a titulů, například 4. místo V. skupiny FCI psů z celé ČR v soutěži Šampion šampionů ČR 2003. Byl několikanásobný šampion, Interšampion, Grandšampion, Showšampion a veteránšampion různých zemí. Jeho potomci a měl jich víc jak padesát, jsou také výstavně úspěšní.

Je však pravdou, že žádný titul nemůže vypovědět nic o tom, jak silné bylo pouto mezi ním a celou naší rodinou. Žádné výstavní ocenění nemůže vyjádřit míru lásky, kterou jsme k němu cítili a snad i on jistě vnímal ty chvíle radosti a bezpečí domova.

Najednou však přišel den, kdy spatříte pomalý a uvážlivý krok, tam kde jste dřív vídali energičnost, spánek tam, kde dřív byla aktivita. Uvědomíte si, že stárne, ztrácí se.

A pak v sobotu ráno nadešel čas, kdy se s námi rozloučil navždy a odešel přes Duhový most. Na kostele právě odbíjel zvon šest hodin. Odešel a pojednou je doma prázdno a smutno. Chybí nám jeho štěkot a veselé vítání s míčkem v tlamě. Jeho jiskřičky v očích pohasly, rozloučil se se známými místy na zahradě, prošel se po dvoře rozvážným krokem, rozhlédl se po domě, naposled se podíval na svou misku granulí, nestačil smočit jazyk v misce s vodou, nohy se mu podlomily, hlava poklesla, těžce vydechl a ulehl na bok, jako by odpočíval. Usnul navždy ten divoký kluk, hravý v každém okamžiku, zaujatý hračkou nebo dobrým pamlskem.

Prožili jsme s ním mnoho radostných chvil. Jako člen naší rodiny nám přinášel radost do poslední chvíle a budeme na něho často vzpomínat.

Eva a Alena Stejskalovy