EICHI Doubravecký vrch

Ve čtvrtek 17. března 2016 dotlouklo srdíčko naší milované Eichinky. Na první shibí děvčátko, naši malou lištičku, nám ve skrytu duše zůstává mnoho krásných vzpomínek, a bohužel jsme se s ní museli se smutkem a lítostí rozloučit. Zemřela v náručí milované paničky, zachumlaná v měkounké dece, s oddaným pohledem, bez hlesu a jediného stonu.

Když jsme si v červenci 2001 dovezli malé chlupaté klubíčko, ještě jsme netušili, jak nám přiroste k srdci. Byla to taková malá drobná šibalka, která od malička svou čiperností, poslušností a sebejistotou každého dokázala zaujmout. Veselá „tryskomyš“ prohánějící se po zahradě měla ráda volnost a svobodu. Doprovázela nás od malička na všech výletech autem i na kole. Byla ukázněná na procházkách, mohli jsme ji pouštět bez vodítka, plnila povely.

Jemná fenečka s mohutnou vnitřní silou, oddaností a srdcem plným lásky, kterou rozdávala všem kolem, velká bojovnice nejen na výstavách vyhrála čtyři velké boje o život, bohužel v tom posledním již neměla dost síly k soupeření.

Svou výstavní kariéru ukončila na mezinárodní výstavě v Brně, kdy nám paní rozhodčí Ludmila Pavlíková řekla: „Už ji nechte spát doma na vavřínech“.

Teď už běhá na věčně zelených loukách, kde ji nic nebolí, s Eicem a Tanamkou. Všichni nám moc chybí, dům je bez nich prázdný, ale určitě přijde čas, kdy se se všemi blízkými potkáme a kde nás nikdy nic nerozdělí.

Stejskalovi